WarCraft: Orcs and Humans

10.2.09 - Augustus - Komentáře (30)
V redakci AAA Games jsme se čas od času navštěvovali a vyměňovali si zkušenosti, kecali etc. … mimo jiné i o hrách, jež ten který z nás pařil a paří.
Na jednom takovém posezení mi můj kolega Mat ukázal tři gamesy (Armies of exigo…), jejichž intra a vlastně i princip byl založen na tom, jak se mezi sebou krvavě srážejí hordy orků a armády lidí. Jelikož jsem v záplavě faktů jeho erudovaného výkladu o vývoji moderních her sám zatoužil blýsknout se nějakou tou vědomostí, zeptal jsem se ho, zdali ví, čím tohle všechno začalo. Jeho vulkánský obličej se protáhl (velice lituji, že jsem s sebou neměl foťák) a on odpověděl, že ne, jelikož legendu herní historie zvanou Warcraft I jako ostatně většina z Vás nikdy nepařil. Jeho největší starostí na poli zábavy byly tehdy pravděpodobně bábovičky a spousta z dnešních pařanu ještě…lidově řečeno prděla do plínek (hra totiž vyšla roku 1994), což je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl o ní napsat. Připravte se tedy na opravdové retro.

Vůně historie na Vás dýchne již při samotné instalaci, neboť, přiznejte se, kterou hru jste naposled spouštěli přes příkazový řádek MS-Dos? O nastavování ovladačů zvuku stylem pokus omyl (za mých časů běžná praxe) raději ani nepíši. Když tuto drobnou nepříjemnost (pro někoho zpestření) překonáte, uvítá Vás krom starého známého loga Blizzardu i na svou dobu vyspělá grafika a nekonvenční hudba (pouze pokud jste byli při hrátkách se setupem úspěšní). Ta sice více než co jiného připomíná vojenský pochod přehrávaný ve formátu MIDI (Vono to asi bude midi, ty chytráku instalatérská – pozn. šotek) a samostatně je zcela neposlouchatelná, ale k samotné hře se hodí naprosto skvěle, jelikož výtečně umocňuje její atmosféru. Z jednoduchého menu si poté můžete krom takových vymožeností jako hra po síti, přes modem nebo náhodná mapa vybrat hlavně po jedné kampani za lidi i krvelačné orky. Což je volba spíše estetická, jelikož první Warcraft se stejně jako jeho druhé pokračování vyznačoval tím, že se jednotky i budovy obou ras krom designu a jména téměř vůbec nelišily. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že k neméně slavnému pokračování Warcraft III čekala tvůrce ještě hodně dlouhá cesta. Ne tak docela. V průběhu hraní narážíte na čím dál více “starých“ známých věcí (a to nejenom v oblasti jednotek), což Vás postupně utvrzuje v tom, že koncept hry zůstává stále stejný. Dle mého názoru se dokonce Warcraft III ve svém pojetí blíží více jedničce než jejímu též velmi zdařilému pokračování.
WarCraft: Orcs and Humans
Co to je? Jak se to paří?
Ale zpět k samotné hře. Možná, že je to zbytečné zmiňovat, ale jen pro pořádek. Warcraft je real-time strategie, jedna z těch, které psaly dějiny žánru a svým způsobem to dělají dodnes. To znamená, že těžíte suroviny (v našem případě zlato a dřevo), stavíte základnu (v našem případě budovyJ), trénujete jednotky (čím víc, tím líp) a s nimi plníte různé mise, což v drtivé většině případů znamená likvidaci nepřátelské základny. Ačkoliv první Warcraft vznikal v době, kdy se formovala základní klišé tohoto žánru, disponuje určitými prvky originality, které mnohé z jeho pozdějších klonů nepřejaly. Např. účelem všech misí není vše živé vymlátit, ale např. někdy něco nechat stát, aby se to mohlo zkoumat/někoho zachránit. Zde se pravděpodobně poprvé objevily typicky blizzardovské dungeonářské levely (prozkoumávání temných prostor s malou skupinou jednotek bez možnosti postavit základnu), jaké mnozí z nás znají z obou dalších pokračování Warcraft II a Warcraft III, ale třeba též z výtečného Starcraftu, který se paří dodnes. Bohužel ve Warcraftu I se příliš nepovedly. Vzhledem k poněkud odlišnému způsobu ovládání a celkové obtížnosti hry, jsou spíše zbytečně zdlouhavé a nudné než příjemné zpestření, jak tomu bylo např. u výše zmíněného Starcraftu.
WarCraft: Orcs and Humans
Ovládání, jak jsem již dříve poznamenal, je poněkud…nezvyklé. Na myš raději zapomeňte. Takové věci jako pravé tlačítko zde vůbec nepoužijete, vybrat jdou maximálně čtyři jednotky a to ještě pouze pomocí kláves CTRL/SHIFT, což svým způsobem paradoxně napomáhá hratelnosti. Počítač se totiž žádnou podobnou kvótou neomezuje a klidně na Vás může poslat přes deset jednotek najednou, a tak musíte taktizovat, rozdělovat vojáčky do skupin a lépe využívat jejich charakteristik, aby se vzájemně více podporovali. Ač to působí na první pohled složitě, ve výsledku to způsobuje, že hra neupadá do stereotypu “výrob hordu jednotek a zmasti jimi nepřítele“, který tolik ublížil Warcraftu II i početné rodince jeho klonů. Tomu výrazně napomáhá i omezenost zdrojů, která Vám prakticky zabraňuje ve vytvoření mohutných neporazitelných vojenských sborů. Dolů je sice dostatek, ale zdaleka nejsou bezedné, naopak mají nepříjemnou vlastnost rychle se vyčerpat. Vy pak musíte rychle hledat nový, který může být klidně i na druhé straně mapy. Dřeva jsou sice plné lesy, ale ty v okolí základny poměrně rychle vytěžíte a Vaši sluhové pak budou nuceni pro něj vyrazit někam dále, kde budou snadným terčem pro nepřátelské jednotky. Bez pravidelného přísunu surovin nemůžete přežít, a tak musíte taktizovat. Já osobně doporučuji vytlačit nepřítele co nejrychleji za řeky. Mosty nebývají většinou více než dva a dají se poměrně dobře hájit. Za touto ochranou linií se pak můžete “nerušeně“ rozvíjet. Tohle všechno samozřejmě platí, pokud neznáte optimální cheat (zadejte ENTER a napište “pot of gold“), ale já bych Vám švindlování rozhodně nedoporučoval. Ošidíte se tak totiž o většinu toho, co Vám může tento herní stařeček nabídnout.

Mapy jsou ve Warcraftu I ve srovnání s jeho staršími bratříčky znatelně menší, což znamená, že máte sice blíže k dolům ale i k nepříteli, který Vás proto začne otravovat velice brzy. Spolu s poměrně svižným tempem hry to ze hry Warcraft I dělá celkem slušně tuhou pařbu, ve které máte prakticky pořád co dělat. Vřele doporučuji si v určitých fázích rychlost hry snížit, laskavé nastavení od laskavých autorů to umožňuje.

Výrazným ale nepříliš významným rozdílem oproti jeho dvěma pokračováním je, že můžete stavět pouze v okolí cest, což je vliv tehdejší módy projevující se třeba v Settlerech. Z estetického hlediska je to možná lepší (všechny základny vypadají pěkně souměrně), ale zřejmě tento styl hráče příliš omezoval, proto se od něho později upustilo.
WarCraft: Orcs and Humans
Jak to tehdy bylo, aneb i legenda má svou legendu
Příběh, který byl jednou z hlavních předností jeho pokračovatelů, sice u prvního dílu Warcraft I není nic extra, ale stále tu je a je při hraní znatelný, což se obzvláště v jeho době počítá. Ale abych to zbytečně neprotahoval, skočíme rovnou k němu:

Orkové si pohodově žili ve svém světě, který celý přetvořili k obrazu svému. Což znamená, že zotročili/vymlátili všechny rasy, které měly tu smůlu, že tam žily s nimi, a přeměnili ho v bažinu. Když už ho celý prošmejdili a zaplnili, neměli již co dělat, začali se nudit a od toho byl už jen krůček k tomu, aby se začali mlátit mezi sebou. To se nelíbilo jejich necrolytům, kteří sice díky tomu měli dost mrtvol na oživování, ale obávali se toho, že se orkové mezi sebou vymlátí a oni už nebudou mít dost mrtvol na oživování. Proto svým soukmenovcům domlouvali a ti na ně z vysoka kašlali. Všechno se změnilo až tehdy, když necrolyté objevili trhlinu mezi dimenzemi, která vedla kamsi do nového světa obydleného malými slaboučkými růžovými dvounožci (lidmi), jež hned v první pořádné bitvě orkům dost napráskali. To přimělo orky k pro ně poměrně neobvyklé činnosti – uvažování. Zrodil se mezi nimi rozený (jak jinak císařákem by to u nich asi nešlo) vůdce, který dostal geniální nápad – sjednotit všechny klany a začlenit je všechny včetně nekrolytů do standardních bojových jednotek. A začal také uvažovat o takové té nesmírně zábavné věci, které se v určitých kruzích říká taktika. Pod jeho vedením začali být orkové mnohem nebezpečnější a teprve tehdy se rozpoutala ta správná mela.
WarCraft: Orcs and Humans
Pokud Vás náhodou zajímá, jak to bylo s tou trhlinou mezi dimenzemi, tak to se musíme vrátit zpět k lidem a hlavně našemu starému známému všetečkovi Medhivovi, který si zde “pro změnu“ vyzkoušel part záporáka. Království lidí Azeroth nerušeně vzkvétalo krom jiného také díky moudrému králi a jeho dvornímu čaroději. Jednoho krásného dne však královský dvůr navštívila krásná cizinka. Krásná být musela, jelikož si z ní dvorní čaroděj něco začal a to si mohl vzhledem ke svému postavení (chichi – pozn. šotek) (To je Ti podobné – pozn. Augustus) (Já jsem to nepochopil – pozn. Mat) (Já chci vědět, jak to bylo dál – pozn. Nicka) (A já bych si přál, abyste mi neprznili recenzi – pozn. Augustus) vybírat. Šlo evidentně o krátkodobou záležitost na tisíc a jednu noc, ale vzniklo z toho dítě. Cizinka byla, zdá se, velmi chápavá a tolerantní, a vědoma si svého postavení udělala v té chvíli pravděpodobně to nejlepší, co mohla – zmizla.

Zanechala tam však, jak již to u žen volnějších mravů bývá, své dítě, které urychleně šoupli na výchovu mnichům do kláštera. Pak se divte, že při takové výchově vyrostlo z mladého Medhiva hovado, které otevřelo trhlinu mezi dimenzemi, přeběhlo ke zlu, začalo se paktovat s démony a podobnými potvoráky a muselo teprve poznat pravou podobu života, aby se z něj stal klaďas, který svět zachránil ve třetím pokračování této hry.

Několik (100) slov závěrem
WarCraft: Orcs and Humans sice jako téměř všechny herní legendy zaostává za moderními peckami v technickém zpracování, ale vzhledem k poněkud odlišnému (zastaralému) způsobu hry může i dnešnímu pařanovi nabídnout celkem slušnou hratelnost. Milovníci série Warcraft si při jeho hranní pak mohou užít tu správnou warcraftovskou atmosféru okořeněnou trochou nostalgie. První propařená gamesa je zkrátka jako první láska, přijdou další, ale nikdy na ni nezapomenete. Mladším hráčům se pak může spolu s celou sérií Warcraft nabídnout jako zajímavá učebnice historie vývoje real-time strategií a věřte, že by to byl Váš oblíbený předmět, jelikož tenhle žánr her se příliš nevyvíjel. Nuže, na ně!!!!!

Razer si na Warfart I také pamatuje, hlavně na školní strkanice o to kdo bude tuhle hodinu hrát a kdo jen závistně okounět. Warcraft I nebyl mou první hrou a dokonce se mi do paměti ani nijak výrazněji nevryl, ale ještě teď si vzpomínám s jakým nadšením jsem rozbaloval instalační soubor z věčně nespolehlivých 1.44 disket. ( V případě Warcraftu I šlo dokonce o 4 diskety!) Jooo tehdá nebyl žádnej internet a když se vyskytl problém musel si člověk třeba i týden počkat než se chyba vyřešila a on si mohl hru konečně zahrát… . To vám byly teprve ty pravé akční adrenalinové momenty při instalaci, kam se na to hrabe jakákoli dnešní hra :-)

90%

Mezník?
Možná budete zklamáni, ale WarCraft (jakkoliv je dnes velikým klenotem) ve své době nepřinesl revoluci, již dříve vydané Command and Conquer byly v podstatě to samé, jen z přítomnosti a v horší grafice.

Dá se to hrát dnes?
Ani moc ne, pouze pro fajnšmekry.

Článek byl s laskavým svolením převzat z webu aaagames


Víte že: Warcraft I běžel už i na 386 ce? Což byl počítač na kterém dokonce ani Razer raději nic moc nehrál.

Lze z oficiálních stránek Blizzardu ještě dnes stáhnout funkční demo?

Vaše hodnocení: 82%  (45 hlasů)
10 20 30 40 50 60 70 80 90 100
RSS | Kontakt | FAQ | Fox Axe © 2006-2017
Původní recenze, obrázky, texty a zdrojový kód těchto stránek nesmí být bez souhlasu šířeny.
Web tip: Dlouhá videa zdarma

Načtení stránky trvalo 0.0121 vteřin